Popis
MiG-19 byl prvním sovětským nadzvukovým letounem vyvinutým začátkem 50. let. Finální varianta denního stíhače – MiG-19S – znamenala pro tehdejší sovětské vojenské letectvo skutečný krok vpřed v porovnání se stíhacími letouny jiných světových konstrukčních kanceláří a umožnila mu praktické využití radaru a řízených raket. Byl to jednomístný, celokovový středoplošník poháněný dvěma motory Mikulin RB-9B, konstruovaný pro stíhání, přímou leteckou podporu a v omezené míře určený i pro plnění stíhacích-bombardovacích úkolů.
MiGy 19S byly dodány jen třem letectvům států bývalé Varšavské smlouvy: Bulharsku, NDR a Československu. U nás byla tato verze vyráběna v Aeru Vodochody pod označením S-105. Další letouny verze „S“ byly Sovětským svazem exportovány do Afgánistánu, států Ligy arabských národů (Egypt a Sýrie), Indonésie, Iráku, Severní Koreje, Severního Vietnamu. Řada jiných států obdržela MiGy 19S (s označením F-6) vyrobené v licenci v Číně, která je zavedla jako stíhače J-6.
Barevná schémata obsažená ve stavebnici:
1) MiG-19S (S-105) Farmer C, černá 0103 (v.č. 950103), 1. letka 9. slp, vojenské letectvo ČSLA, základna Bechyně, červen 1961
2) MiG-19S Farmer C, modrá 36, Vojenské vzdušné síly SSSR, východní Německo, 1960
3) MiG-19S Farmer C, červená 495 (v.č. 61211225), 1/JG-3 (1. Staffel Jagdfliegergeschwader 3) ‘Wladimir Komarow’, východoněmecké vojenské letectvo (LSK/LV DDR – Luftstreitkräfte und Luftverteidigung der DDR), základna Preschen, Brandenburg, 1967
4) MiG-19S Farmer C, červená 11, 19. IAP, bulharské vojenské letectvo (Bolgarski Vojenno Vozdušni Sily), základna Graf Ignatievo, 1958
Stavební návod:
