Popis
Do 17 byl německý lehký bombardér, navržený na počátku 30. let. Původně byl zamýšlen jako rychlé poštovní letadlo pro šest cestujících, jehož prototyp V1 vzlétl v listopadu 1934. Po řadě zkoušek a dalším vylepšení konstrukce vznikly letouny poháněné jak řadovými, tak hvězdicovými motory, reprezentované verzemi Do 17E/F, respektive Do 17K/M/P. Nejznámějšími a nejvíce vyráběnými stroji byly Do 17Z, zejména jejich varianty Z-2 (bombardér) a Z-3 (průzkumný letoun s dlouhým doletem). Díky charakteristickému tvaru protáhlého trupu dostal letoun přezdívku „létající tužka“.
Do 17 byl čtyřmístný celokovový jednoplošník, poháněný dvěma hvězdicovými motory Bramo Fafnir. Průběžné křídlo bylo umístěno na horní části trupu a letoun byl vybaven dvojitými svislými ocasními plochami. Dlouhý úzký trup měl stupňovitou příď s bohatě proskleným kokpitem. Trupová pumovnice pojala náklad 1000 kg bomb, stroj byl vybaven celkem šesti kulomety. Průzkumná varianta Z-3 měla kvůli instalaci dvou leteckých fotokomor únosnost bomb sníženu.
Do 17Z se vyráběl ve čtyřech továrnách, přičemž celkem bylo postaveno asi 880 kusů této verze. „Sedmnáctky“ sloužily ve všech oblastech v průběhu celé války, ve značných počtech však byly jako prvoliniové stroje nasazovány jen do konce roku 1941. Nejdéle provozovanými letouny byly Do 17 finského letectva, z nichž poslední byly sešrotovány v roce 1952.
Barevná schémata obsažená ve stavebnici:
1) Dornier Do 17Z-2, 3Z+GS, červené G (W.Nr. 2642), 8./KG 77, Luftwaffe, letiště Cormeilles-en Vexin, Francie, červenec 1940
2) Dornier Do 17Z-2, F1+DT, žluté D, 9./KG 76, Luftwaffe, letiště Cormeilles-en-Vexin, Francie, srpen 1940
3) Dornier Do 17Z-1, F1+HH, bílé H, 1./KG 76, Luftwaffe, letiště Beauvais-Tille, Francie, září 1940
4) Dornier Do 17Z-2, F1+FS, červené F (W.Nr. 2555), 8./KG 76, Luftwaffe, letiště Cormeilles-enVexin, Francie, září 1940
Stavební návod:
